Když se nad tím zamyslíte, není to tak překvapující.

Asi nejsem nejvýstřednější otaku, kterého byste mohli potkat, ale jisté náznaky v mém každodenní životě jsou. Třeba momentální přívěšek na telefonu, u kterého moc rád říkám, že jsem se zasekl někdy kolem roku 2006. Nebo přívěšek na klíčích od auta, ale uznávám, že ten není vidět tak často. Nebo možná ta tapeta desktopu v počítači, a to i na technických společenských akcích…

Možná někoho napadne otázka, v který moment to vlastně začalo. No odpověď je jednoduchá – Včelka Mája a Mumínci. A k tomu musím dodat řečnickou otázku: Čekal někdo něco jiného?

Už na základní škole jsem vlastně na anime ujížděl a tehdejší televize mě v tom jen podporovala. Hltal jsem hlavně Pokémony, Digimony a u kamaráda, který měl satelitní televizi jsem rád koukal na Slayers.

Později jsem tíhnul spíš ke kresbičkám v manga stylu. Občas prostě kreslíř nepocházel z Japonska, ale mělo to ten styl… Tohle období přetrvávalo poměrně dlouho, než jsem vzal na milost titulky a začal sledovat i něco dalšího.

Další nedílnou součástí mého otaku já, je Touhou. Jedná se o japonskou hru tak trochu podobnou hře Space Impact, která byla na Nokiích, jen je teda o dost barevnější (nečekaně) a taky mnohem těžší. K touhou jsem se dostal paradoxně právě přes Space Impact. Tak dlouho jsem tvrdil, že je škoda, že neexistuje podobná hra i na počítač, až mi bylo Touhou doporučeno a dostal jsem pochybné vypálené mini CD, na kterém byla demoverze. Následovalo hodně rozmlácených klávesnic o monitor. Ještě že jsem jich měl plnou bednu od banánů z místního sběrného dvora, ale to je už jiný příběh.